Tábor Kožlany 1993 - Lokoťáci

Příběh je skutečným příběhem Jiřinky, dívky , která zažila všechny dosavadní tábory nejen v Kožlanech, ale i ty před tím. Jednotlivé etapy jsou zpracovány podle dochovaných událostí jednotlivých let a jejich nejzajímavějších okamžiků uplynulých 25-ti let našich táborů.

Historie se prý neopakuje, ale letošní tábor byl tak trochu vzpomínkový. Proto také jeho první etapa nám připomněla boje ve Vojkovicích a zranění tam způsobená. Po tmě jsme museli nejen zraněné ošetřit, ale jak jinak, také je dovléci do tábora. Výlet do Mariánské Týnice by proběhl normálně, kdyby na nás u lomu nečekal první podraz a v táboře druhý. To když Uganda přifrčel do tábora a že prý se hledá nějaká ztracená holčička. Družiny neváhaly a vyrazily. Však nikde nikdo, až se podařilo objevit v lese neznámou paní, která chtíc nechtíc s námi musela do tábora. Tam dostala kafe a my dostali body. Foukačky nám pomohly získat písmena do zašifrovaného dopisu. Pak přišla stezka odvahy. Byla postavená do hvězdice a dorostenci museli jít až na Angerbach. Po tmě, v těžkém nepřehledném terénu to pro ně nebylo nic snadného a některým šlo i o život, když nevěděli kde jsou a jak a kudy se mají vrátit. Opět přišlo na řadu přenášení ohně na větší vzdálenost a také stažení co nejdelších klád. Jako oběšenci si někteří z nás připadali, když zavěšeni na laně jako koule ruských kuželek měli srážet své soupeře na špalkách stojící. Bylo hodně legrace. Bojovka s čísly byla velmi zábavná a poněkud pohodlnější. Vožehák nám připravil jakousi „klackomajznu“. Museli jsme totiž pomocí klacků pohánět míč po hladině od mola ke skále a zpět pod palbou nepřátel stojících na skále. Naši vedoucí byli vyzváni vedoucími z tábora za Pahorkem k volejbalovému „mači“. Aniž bychom chtěli podceňovat soupeře zvítězili jsme 3:1 ovšem s tím, že jsme jim pustili jeden set, aby je to bavilo.Mezi krásné až dojemné zážitky určitě patřil letošní poklad. Po azimutovém závodě se totiž před námi objevila osvětlená a ozdobená borovice nad Malou loučkou, na které byly zavěšeny pytlíky s neznámým obsahem. Každý z nás měl právo si na borovici vylézt a utrhnout si jeden sáček. Byl to zážitek, na který se vzpomíná snad po celý život.