Tábor Kožlany 1998 - Toala

Vyprávění o životě chlapce, který prošel naším táborem v dřívějších dobách. Teprve po dlouhých dvaceti letech se ozval a poslal nám svůj příběh. Na svých cestách se dostal až do JAR. S jednou z výprav se dostává po dramatických událostech až k domorodému kmeni Kinsassa. Zde moc a moc pomáhá domorodcům a také nalézá svůj nový domov. Však na svou vlast nezapomíná a už vůbec ne na náš tábor a na život zde, který ho připravil na pouť životní.

Velmi tvrdě začala pondělní etapa. Dva borci z každé družiny během dopoledne postavili pro svoji družinu v Tarzanově lesíku trasu po stromech, na které napíchali napínáčkama papíry svých barev. Při tom se podařilo Frantovi z jednoho stromu sjet a parádně si při tom odřít břicho. Družina po poledním klidu vyrazila v jejich stopách. Zde byla milým překvapením ústecká Lenka. Mezi tím šest ranních značkařů opravovali „Naďmároš“ a opět Franta to byl, kdo rozdupal vosí hnízdo a chytil při tom asi 11 žihadel než dokázal spadnout do Kentáče. Sběr borůvek letos byl obzvláště úspěšný, borůvek bylo dost a byly pěkně velké. V bojovce „Mohyly“ vynikl svojí vykutálenou pasivitou Matěj a svoji aktivitou a přemýšlivostí Jára s Filipem. Na Malé loučce se letos nejen vařilo, ale také se stavěly a balily stany jako součást etapovky.

Další vosí útok, tentokráte na celodenním výletě ke Sv. Hubertovi, schytala družinářka Romana, která si to vykoledovala při hledání zprávy. Cestou zpět si velcí borci dosti zašli a tak omladina na ně musela asi dvě hodiny čekat. Sobotnímu slavnostnímu táboráku ještě předcházela „Pomoc v nouzi“, při které jsme dopravovali zásoby (míčky) k našem zásobovači. Překvapení bylo, když v neděli ráno místo tradičních lístečků byly na pahorku poschovávány barevné stejně dlouhé provázky. Ty jsme měli svázat do co nejdelšího provazu a ještě společně spadnout do Kentáče. Další bojovku už viděl Kentáč. Každá družina chránila 5 svých lodiček před potopením. Večer pak jsme se dosti báli, neboť každý sám vyrážel do lesa na předem známé místo po tmě a bez baterky. Středeční večer byl karnevalový. Každý si musel vyrobit masku a to takovou, aby ho nikdo nepoznal. Na sobě měl číslo ke správné identifikaci. Družina při ohni musela předvésti zábavný program, při kterém ostatní poznávali jednotlivé „herce“. Tenisáky a hadrové koule lítali na Velké louce v etapě předposlední, kdy útočníci měli za úkol zachránit unesené dítě.

A pak už tu byly hry závěrečné, olympiáda, vodní hrátky a hlavně poklad. Ten byl zavěšen na čisteckém viaduktu a kdo ho chtěl získat musel přestřihnout provázek a poklad se pak začal snášet na padáčku k zemi. Tam bylo nutno pouzdro zachytit a velmi opatrně ho donést do tábora, kde teprve se pouzdro mohlo otevřít. Poklad byl zabezpečen proti špatné manipulaci, o čemž se přesvědčili Bokasové. Sladkosti polité mýdlovou vodou nebyly příliš chutné. Táborák, vyhlášení výsledků soutěží, ceny, řeči na závěr a sejmutí vlajky při svitu fagulí končilo 25. tábor v Kožlanech a 30. tábor naší jednoty od let šedesátých. Je to už hodně, ale příště jedeme zase!!!