Svatba Vlastičky a Járy

Na kožlanské tábořiště se 18. 7. sjíždějí hosté z celé republiky a v počtu přes 100 účastníků se připravují a posilují na jedenáctou hodinu dopolední, kdy vstupují do svazku manželského

JAROSLAV SAUER mladší

a VLASTIČKA KRACLÍKOVÁ

Za zvuku kytary přicházejí snoubenci středem tábora bránou zelených smrkových větviček k ručně a osobně Josém vyrobenému „oltáři“, kde už pan starosta města Kožlan snoubence očekává. Slavnostní okamžiky jsou nejen dojemné, ale v prostředí tábora uchvacující. Řeč pana starosty je umocněna nejen zvláštním prostředím, ale také netradičním hudebním doprovodem kytary a zpěvem zvlášť složené písničky pro tuto slavnostní chvíli.

Poté se všichni svatebčané odebírají na Velkou louku na první focení, kde vytvářejí svými těly ohromné srdce a novomanželé v tomto srdci uprostřed „pózují“. Následuje hromadný přesun rodinných příslušníku do střediska na Vožehák, kde nejprve dochází k další části slavnostního pózování před fotoaparáty a pak k slavnostnímu obědu. Po slavnostním přípitku se podává předkrm, knedlíčková polévka, svíčková a vše se již neorganizovaně začíná zapíjet připravenými lahodnými moky.

Po 15 hodině se k hodokvasu připojují ostatní svatební hosté, kteří oběd a další občerstvení absolvovali v táboře z táborové kuchyně. Živá hudba skvělou náladu umocňuje až do 23 hodin. Oslavy však pokračují až do hodin časných dne pátečního. Velmi napínavé jsou pak noční přesuny z Vožeháku do tábora. Některým nechtějí poslouchat nohy, zeměkoule se pod nimi neobvykle viklá, jiní se zase trošičku nemohou trefit na správnou cestičku a staví se jim do cesty Pahorek a stromy, jež pocestným i brýle kradou a jiní zase si musí cestou několikráte spaním odpočinout. No – byla to svatba jak má být se vším všudy, o které si účastníci budou ještě dlouho vyprávět. Přirozeně že jak jídelní tak i pitné dozvuky svatby probíhají nejen v pátek ale ještě i v dnech dalších.