Tábor Kožlany 1974 - Caramba
Do Kožlan se přijelo autobusem a protože všechny věci táborového vybavení se musely složit za humny, neboť dál se nedalo jet, vše se převáželo na káře nebo nosilo „v teplejch“. Všichni účastníci se podíleli na stavbě tábora a poprvé se stavěla i kuchyň a to z přírodních materiálů. Také se stavěly „latrýny“, což se ještě dosti dlouho opakovalo. Vznikl i první totem a předělali se lavičky k táboráku. To se však nesetkalo s pochopením domorodců a málem z toho byla roztržka.
| Termín konání: | 14. 7. – 28. 7. 1974 |
| Počet účastníků: | 7 vedoucích, 21 dětí a jeden pes |
| Vedoucí družin: | J. Novotný, L. Nekvapil, M. Lukeš |
| Vedoucí a funkce: | hlavní vedoucí Jarda Sauer, zástupce Jarda Luňák, hospodář Franta Zahálka, kuchařky Jana Sauerová a Hana Kolářová, vedoucí Jan Studený, Jiří Sauer, zdravotnice Ivana Chourová |
| Vítězové: | výsledky se nedochovaly |
| MOTTO: | Slunce tu moc nebylo, o to více pršelo, táborníkům nic nevadí, vždy a všude se zabaví. |
Tradicí se stalo
- Na všech tábor byl „hlavňasem“ náčelník Jarda Sauer.
- Jeho zástupcem a od roku 1975 vrchním zásobovačem Jarda Luňák, zvaný Uganda.
- Vlajka se vždy vztyčovala na začátku tábora a sejímala konci tábora.
- Zahajovací a závěrečný táborák.
- V kuchyni se vařila tradiční jídla, vepřo-knedlo-zelo, vdolečky, borůvkové knedlíky, smažený květák apod.
- Vedoucí vždy vymysleli řadů „podrazů“ hlavně v etapovkách.
- Ráno se vždy chodilo na rozcvičku na pahorek a pak do studené vody „bazénku“ později nazvaném „Kentáč“.
Do historie vstoupilo
- Vít Honys se svým: „zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější“ s odpovědi Víti „no přece já, Vít Honys“.
- Zděšení paní Zahálkové: „Ježiši Kriste, tady se jí z ešusů, kluci jedete domů“.
- Luňákovo kilometry při výletě na Krakovec.
- Dvě písničky Franty Zahálky: „Caramba“ a „Radiový panic“.
- Příjezd Jirky na motorce za hustého deště s deštníkem nad sebou otevřeným.
- Pitrs Pánek svým prohlášením když právě pádil na latrýnu a objevili se jeho rodiče“: „Přeci se kvůli nim nepo….“.
- Celý jeden deštivý den dokázaly prospat Piškot s Dermakolem (Jarmila S Jitkou).
Stručný průběh tábora
Počasí bylo většinou chladné, dosti pršelo, bylo však hodně borůvek, malin a hub. Při výletě na Krakovec se našlapalo různými zkratkami pěkných pár Luňákových kilometrů, Jarmila Helusová při tom však splnila „Bobříka mlčení“ a ke slovu se dostala i zdravotnice, která zachraňovala „topící“ se Jiřinku z bahna.Zavřené hospody a nerudná prodavačka v jediném krámku byly smutnějšími epizodkami výletu. Tou lepší stránkou byl výklad kastelána hradu o hradní historii, o Janu Husovi, jež odsud odjížděl do Kostnice,kde byl upálen. Odměnou pak byl i krásný výhled po okolí z hradních hradeb. V sobotu nás navštěvuje Valtr Pech, objevitel našeho tábořiště. Večer pak při „kočkování“ láme velký Franta malému Frantovy nohu a tak ho odsoudil k dalšímu pobytu o berlých. Druhý týden se vyznačil nataháním chvojí na zabahněná místa v táboře, ale i přesto se hrála spousta her v lese i na louce, OZ, pasák, orientační hry apod. Výlet do Plzně nabídl nejen dobrý oběd v plzeňském pivovaru, ale také krásný výhled s věže kostela na náměstí. Další výlet do Mariánské Týnice „opepřila“ svým vystoupením zámecká paní, 80-ti letá kastelánka. Pak přišel závěrečný táborák, balení odvoz věcí ke Kožlanům, sejmutí vlajky, pár slziček na rozloučenou a už jenom cesta domů.
Skončil první tábor v Kožlanech a bezděčně byl položen základ ke krásným prožitkům a zážitkům stovek a stovek dětí, které se během let střídají na tábořišti u Hrádeckého potoka pod skálou později nazvanou „Mont kuchyňos“.