Tábor Kožlany 1975 - Černý delfín

Příběh Černého Delfína se odehrával mezi piráty. Bylo to vyprávění o nehezkých skutcích a velkém pokladu naloupeném těmito lotry. Podle stejnojmenné knihy zpracoval Míla Lukeš.

Za velkého vedra vyrážíme na dvě party na další tábor do Kožlan. První parta s náklaďákem a zbytek vlakem se dopravujeme do našeho údolí na Hrádeckém potoce. Než se všechny věci dostaly na tábořiště už tu byla hlavní výprava a začalo se s výstavbou stanů, kuchyně a dalších náležitostí, jako například latrín apod. Vedle večerního slavnostního táboráku na uvítanou, hoří ještě malý ohýnek, na kterém si opékáme večeři – buřtíky. Hned druhý den nás vítá les a hry orientační, odpoledne Vožehák s trampolinkou a hlavně večer pak vůbec první vyhlášení táborové nebo také etapové hry. Černý Delfín nás pak provází po celý tábor a vymýšlí si na nás pěkné věci. Morzeovka s různými hledačkami je „přerušená návštěvou kina v Kožlanech. Hrůzostrašná noční vycházka nám ubrala poněkud na spánku, ale jinak to pro řadu táborníků byl nevšední zážitek potulovati se v nočním lese.se brzy mění v boj o holé přežití, neboť i vůdce tohoto přesunu Uganda se nemůže v prostorách tmavého kožlanského lesa zorientovat. Když vyrážíme na celodenní výlet na Krašov plný síly a odvahy, ještě netušíme, že zpět se budeme vracet sami jen podle mapy. To však ten den nebylo to nejhorší. Večerní silný déšť, snad průtrž mračen, způsobila totální vytopení kuchyně. Přímo panika vypukla, když zadní částí kuchyně se přihnala vysoká vlna a hned vyplavila všechny hrnce z jejich místa. Kuchařka Jana ječela a bleskově stála na stole. Však chladnokrevnost ostatních vedoucích vše zachránila. Horší bylo, že některé stany byly pěkně vyplavené a tak zdatní táborníci museli přežít tuto mokrou noc jak se dalo. Naštěstí již ráno svítilo sluníčko a tak vše uschnutím svršků i spodků skončilo a nepostihli nás ani přívaly komárů ani malárie. Již pravidlem se začaly stávat návštěvy domorodců, se kterými hlavně naši vedoucí utužovali přátelství u ohýnku a někdy i při skleničce či lahvince dobrého moku zez Plzně.

Návštěva Kožlanského Satana s jeho doprovodem nám zahájila druhý týden našeho pobytu. Až se v nás tajil dech co všechno na nás věděl. Jak dokázal každému kouknout až do duše. Jaký však div, vždyť v samotném závěru se z něho vyklubal náš náčelník. Po splnění OZ pak došlo i na Marcela Kotíka, který do té doby unikal mýdlu a lázni v potoce. Za asistence celého tábora byl na výstrahu všem potupně umyt a dokonce pak i voněl. Výlet do Plzně by se udál bez vážnějších událostí nebýt epizody s deštníkem. Jistá paní kdesi cestou vystupovala a jeden z našich aktivních členů se jí snažil vnutit deštník, který prý v autobuse zapomněla. Vše se vysvětlilo, když se přihlásila pravá majitelka, ale o zábavu bylo postaráno. Hra pyramidy nás dokáže pěkně vyhecovat a ještě si přitom zopakujeme matematiku. Večer je naplánováno kino, ale prý si ho musíme zasloužit a tak hurá na brigádu k MěNV na záhonky. Mezi místními tato akce vyvolává zděšení, vždyť někdo úplně cizí jim tady krášlí prostředí. Hned druhý den z rána nás očekává lezení na skalku za kuchyní. V tom nejlepším přijíždí návštěva z Chomutova, dokonce sám veliký tajemník OV ČSTV! Večerní vycházka se brzy mění v boj o holé přežití, neboť i vůdce tohoto přesunu Uganda se nemůže v prostorách tmavého kožlanského lesa zorientovat. Ne příliš vyspalí pak druhý den vyrážíme na plnění OZ a po něm je na programu pasák. Tady zazářil Míra Karas, který se svojí příslovečnou poctivostí odpálil míč tak prudce, že přerazil pálku. To ale už náš letošní tábor vrcholí, poslední hry a poklad Černého Delfína věští pomalé loučením s pobytem. Ještě závěrečný táborák a pak už jenom balení. Zpět se opět vracíme na dvě části, vlakem a na náklaďáku. Nechce se nám a tak snad příští rok.